Po Valentýnu

Anotace

Rain, Storm, Forrest, Ocean a Pillow jsou sourozenci. Jejich hippiesácká maminka je měla se třemi tatínky: jeden byl anglický aristokrat a při oplodnění měl dvě promile, druhý se po LSD chtěl stát Mesiášem a nakonec se ztratil kdesi v Indonésii, třetí bral kokain a týral děti - tu zlomil ruku, tu bodl nožem. Naštěstí se zabil v autě. Maminka byla free a happy a kromě přiblblých jmen už toho dětem moc nedala. Život je karma, co se má stát, ať se stane, peníze nejsou potřeba, k životu stačí příroda… Než jsou děti matce odebrány a poslány do Holandska, žijí všichni společně v kolonii na jihošpanělském pobřeží. A tyhle děti jsou tím vším v dospělosti poznamenané: Ocean spáchá na Valentýna sebevraždu, Pillow je alkoholička, Forrest se nehodlá probrat ze svého THC snu, relativně normální Storm a Rain si nedokážou udržet žádný vztah - a tak spí spolu. Svátek zamilovaných je v kontextu příběhu míněn vrcholně sarkasticky, nejenom kvůli líčení tabuizovaného incestního vztahu. Autorka boří mýtus glorifikované květinové generace 60. let. Ideály lásky, míru a porozumění tu dostávají pořádně na frak, hrdinové jsou ukázkovými obětmi takové lásky. Autorka přitom nechce šokovat, ani vzbuzovat soucit, natožpak moralizovat: do boření mýtu se pouští s nadsázkou, upřímnou otevřeností i s uvěřitelností, jakkoli sama je z generace pozdější. A nelze jí upřít svérázný, místy šokující smysl pro humor. Závěrečné poděkování psychologům, úředníkům, lidem z minula možná sugeruje autenticitu vyprávěného, přesto nelze hovořit o autobiografické výpovědi. Pořád je to jen kniha: brutální, nepříjemná, pravdivá.

Ukázka z textu

Chtěl do mě proniknout hned, ale to se mu nepovedlo, nebyla jsem dost vlhká. Našteloval nás do polohy 69. Pokusila jsem se ho kopnout, ale on už s tím počítal a nohy mi pevně zaklínil pažemi. Storm mě zná skrz naskrz, až moc dobře; počítá s každou sebemenší reakcí, zná každý kousek mého těla. Neomylně dokáže obejít mé zábrany, cestuje mi tělem i duší, jako by to byl jeho majetek, prodloužení jeho samého. Jeho jizvy přecházejí v mé, doslova. Jednou mě upozornil na to, že když takhle ležíme, v 69, tak jizva na jeho stehně navazuje na jizvu na mém rameni.
Zvlhla jsem, navzdory odporu, ale jeho péro jsem odmítala vzít do pusy. To leželo ztopořené vedle mě. Úd muže, který by býval měl mé jméno, kdyby přišel na svět jako holčička. To nám jednou povídala máma. Vyprávěla mi taky, jak mě Storm, když mi byly čtyři a měla jsem mindrák z toho, že nemám penis, naučil čůrat jako kluk. Vyfotili nás, já se sukýnkou vykasanou u boků, nohy rozkročené. Storm, jak stojí vedle mě, zapíná si poklopec a přitom pedantsky přihlíží. Pod sukýnkou jsem měla Stormovy holiny, pochopitelně o několik čísel větší, ale to jsem - bůhvíproč - vždycky chtěla. Ta fotka bohužel později zmizela v plamenech.